Moje golfové (ne)umění

Tak tady hraji golf. Oprava, tady se snažím strefit do míčku každé úterý v šest večer. Dny se prodlužují pomalu a jistě, tak snad brzy budu hrát i za dne, i když západy slunce ve Skotsku kousek od pláže mají svoje kouzlo.

Teď bych chtěla zbořit všechny mýty o hraní golfu: nehrají ho jen buržousti. Já mám například hodiny za slušnou částku, jeden den v týdnu trenéra, veškerý vybavení půjčený a můžu si to tam chodit zkoušet, kdykoliv chci. Není to jen mlácení do míčku. Míček je těžký jako potvora, zkuste ho dostat tou zapeklitou holí do vzduchu, když fičí vichr 100km/h, to v lepším případě, v horším pak do toho ještě prší. Druhý den pak bolí ručičky, zápěstí a záda. Všechno je to ale o technice, když se do toho mlátí, jak se má, tak to letí do vzduchu i rovně. To je pak kumšt.

Holky ze St Andrews women golf society to mají dobře vymyšlený: hodiny dávají pohlední pětadvacátnící, co ještě mají navíc trpělivost!!! Ten můj má vždy bílý sportovní obleček, usmívá se, pěkně mi to pokaždé znovu vysvětlí, ukáže...jen tomu chybí třešnička na dortu. To znamená, že bohužel nám nepomáhá za zády, tak že se jeho prsty dotýkají těch mých a zvedáme hůlku společně. Asi se málo kouká na romantický slaďáky.

Funguje to dobře, teď naposledy jsme dokonce byla pochválena-"well done". Asi na tom udělám kariéru:-)

Březen= měsíc návštěv I

Jen co jsem se trochu znova rozkoukala v "městě" St. Andrews a jakž tak doléčila virovou bronchitidu (na kterou antibiotika jak pro koně samozřejmě nezabíraly), tak začaly najíždět návštěvy.

Ta první byla Francouzská, takže jsem si nechala záležet na vaření, moje vylepšená brkaše byla pochválena. Shrnula bych to do trojúhelníku lenošení-dobré jídlo-výlety. Do rubriky poprvé bych měla přidat restaurace. První byla divadelní, s flaškou bílého Novozélandského, oboje nemělo chybu. Tak mě nadechl jejich rebarborový crumble; tiscali mi to vyhodilo drobenkový koláč, drobenka tam sice je, ale babiččin švestkový drobenkový do toho má opravdu daleko, že jsem ho podle receptu dělala s Emilie. Ten náš jablkový byl luxusní. Druhá reštika byla indická, Britové a Skoti nevyjímaje na ní ujíždějí, tak nezkusit to by byl hřích. Na další půlrok mám od indickýho jídla pokoj, mému evropskému žaludku se Indie moc nepáčí. Moje jehněčí ve sladko-ostré omáčce s banánem bylo dobré jen po dvou soustech mám dost. Znáte to, takový to jídlo, na který se děsně těšíte a pak se ho rychle přejíte a už ho nemůžete ani cítit. Já to tak mám s bramborákama, který bych si tu taky někdy mohla udělat, asi až přijede další návštěva, Lu těš se:-)

Konečně začínám poznávat Skotsko, s každým cestováním navíc víc a víc nesnáším vítr. Při cestě na golf, nás to málem odválo, pan 60 kilo i s postelí si hrál na hrdinu, procházel se po golfovém hřišti mezitím, co jsem odpalovala míčky a pak se ještě večer třepal v posteli jak ratlík.Obešly jsme krásné hřbitovy
na tomhle jsme mimojiné i popiknikovali. Pěkně počesku jsme vždy měli svačinku, kdybych měla paštiku, tak jí tam hned šoupnu. Poobědvali a nakrmili sme racky nejlepšími fish and chips v Skotsku, ve rybářském městečku Anstruther, dali Staropramen v Pivo Caffé, skotský řezaný BEST v Dirty Dicks (bez překladu a bez komentáře) a výbordelné dezerty v chic kavárně s výhledem na Edinburský hrad:
A co Skoti?
Milí, i když jim moc nerozumíte:-)Řidiči se na Vás usmívají, důchodci si povídají, všichni se za všechno omlouvají. Ale ten jazyk, kdo nepoznal, nepochopí! Eliška říká angličtina mixlá s dánštinou, já bych do toho přimíchala ještě němčinu. Na dělnicí co v domě předělávali koupelnu a pořád na mě chodili se zapeklitýma otázkami ve svahilštině, jsem měla vždy pohotově připravenou formulku-že tu v podstatě ani nebydlím, a že ať radši zavolají paní domu. A vždy jsem u toho pokyvovala hlavou na znamení, že naprosto chápu, co mi chtějí sdělit.

Co rodina, na to,že jim přes měsíc někdo okupuje dům?
Již zmíněný pan Zimomřivec prohlásil, že jsou milí, ale trochu upjatí. Elizabeth se pořád usmívala a Nigel nám chválil kuchařské výtvory a vtipkoval na způsob suchý anglický humor padesátníka-profesora židovského původu. Emilie je princezna a to doslova, francouzština má pro to krásný výraz: enfant-roi. V praxi to vypadá asi tak, že tatínek než aby se vztekal se svou jedinou dcérenkou, že nechce papat a jít spát, tak se radši zavře do své pracovny a píše své antropologické studie. Maminka se hlavně omlouvá, i za to že nekoupila tu rajskou omáčku, že je to vlastně její chyba, že malá nepapá. Ale ta to vykompenzuje svou zábavností a bystrostí. Koneckonců já se jí ani nedivím, mít takový rodiče taky bych toho využila.Každopádně moji Francouzskou návštěvu si hned zamilovala, na konci spolu i trápili chudák kočičku Mimi a strkali ji do bublin:Na závěr poučení: kočička smrdí, ať si říká kdo chce co chce! A jestli si jí pořídíte do baráku s véééééééélkou zahradou, tak jí vaničku na potřeby nikdy nedávaje dovnitř, jinak se nikdy nenaučí chodit smradit ven. Pušinec lnoucí se až do kuchyně= výsledek anglické výchovy aplikované na zvířátka. Co z té kočky pak bude???

Celarůžová forever???

Název na blog skvělý, ale zůstanu tím pádem navždy zapsaná jako růžová?

Kam mi pamět sahá, tak jsem nikdy neměla garderóbu tak růžovou. Pastelový barvy byly vždy dominantní, moc černý, tmavě modrý jsem nikdy nenosila. Ale na druhou stranu na podzim se vždy zblázním do hnědý, béžový a tak, na jaro mám přichystaný pár červeno-bílých outfitů. Přesto dárečky (za všechny moc děkuju, byla jsem z nich nadšená!!!) byly letos v trendu mé růžové stránky osobnosti: růžová taška na notebook, růžová šála, bijoux a dokonce růžový skládací deštník s volánkama.

Ve finále všechno mi to ladí a nebudu popírat, že bych se o to nesnažila. Ale sluší mi ta růžová vůbec? Kdy jí ale jindy nosit? Těžko si ve čtyřicítce na sebe vezmu jahůdkový kabát a ještě víc růžové kozačky- to bych vypadala jak prdlice a blbka dohromady, a to je podle mého tatínka nejhorší kombinace. Není tedy načase trochu barevně zpestřit šatník dokud nebude moc pozdě???

Kulinářské cestování

Tak teď jen o jídle:-)Olga si ráda počte, Majka by to okomentovala, že jsem to celá já. Spát, dobře jíst, dobře popít(a ješte možná něco, ale to se sem nehodí)- to jsou moje životní potěšení, jen nevím, jak bych je seřadila.

Takže na cestách jsem se moc dobře nevyspala, bohužel. Ale zas si nemůžu stěžovat: u Danky ve Warwicku (která mimochodem bydlí se 4 chlapama v baráčku-snad ji nevadí, že to tady takhle šířím, ale jelikož tenhle blog nečte, tak se to k ní ani nedostane, pač vy jí to neřeknete!!!Samozřejmě ti co ji znají)mi čerstvě ustlal ve své posteli (samozřejmě bez svojí přítomnosti) její spolubydlící. U Lindy na koleji už to šlo na "ruský"(prý se tomu tak říká, ale mamka to zamlada prý s kamarádkama taky praktikovala, když nebylo placu) způsob, to znamená se Slovenkou na jednolůžku na štorc: no prostě hlavy k nohám.Sestřenice v Birminghamu má francouzskou postel(pro jeden a půl člověka) stejně tak jako slovenská kamarádka v Granadě, ale na rozdíl od ní teplo v pokoji. Kdo říká že v Andaluzii je teplo, tak ať si tam zajede do bytu bez ústředního topení v zimě-kláda jako sviňa. No jo my panelákový děti....A ze studenýho pokoje v Granadě jsem přešla do o něco míň studenýho pokoje v Dijonu. Tam mi to ale bylo jedno...

Dobře pít (ano přiznávám bez mučení že začínám mít francouzský návyky) o to jsem taky nepřišla. Ovšem v sedmém nebi jsem byla v Granadě prosím. A teď přichází ta fameuse transition....non seulement mais aussi....neboli nejenom jsem dobře pila, ale i jedla. A to zadarmo! Granada jako jediné město dává k pitím tapas( chuťky, jednohubky, někde i ve velikosti předkrmu) gratis. Výběr je veliký- já jsem si velice oblíbila tinto de verano(červený s limonádou-něco jako naše houba, jen to víno není krabičák)s patata asada, což je zapečená brambora se sýrem a majonézou. Velice výživné! To vše za 1.5 eura v nejlevnějších barech a tapas, ale nad 2 eura to většinou nejde.Takže od středy do neděle jsem v Granadě nevynechala ani jednu příležitost se nacpat po 22h. Jojo povánoční dietka vzala rychle za své a mučení s Olgou Šípkovou při Buďte fit s Českou televizí jakbysmet. A to jsem měla zaděláno na žraloka:-(

Konečně k věci-k těm dobrotám. V Anglii na nic extra nečekejte, ale ve Španělsku si určitě dejte churros. Jsou to takové čerstvě smažené koblížky, no prostě to vypadá takhle:
s horkou hustou čokoládou je to úplně supr, hned jdu zjistit na googlu recept. Don´t miss jamón serrano, mňam, mňam.

No a pak domácí strava ve Francouzské rodině-raclette, dortík k narozeninám, všechny ty sýry(zas jsem vypadala jak největší žrout, nabídka na smradlavý sýr napatlaný na čerstvou křupavou bagetu se prostě odmítnout nedá). A není nad francouzské cukrářské vyrobky-flan aux prunes, jahodový koláčík, citrónový koláčík....a nakonec můj oblíbený mandlový croissant. To už po žraloku nebylo ani památky.

A teď jsem zas na salátcích, co z toho člověk, ze života bez dobrého jídla a vína, má???

Kulturní šok

St Andrews je bílé město, ať mi nikdo netvrdí, že Univerzita nemá žadnou skrytou rasistickou politiku, školným to být nemůže, to je prý všude stejný, nějak ty studenty vybírat musí.

Už na letišti to bilo do očí: samé zahalené slečny, boty na štaflích k tomu tradiční široké kalhoty v co nejkýčovitějších barvách, s sebou spoustu krabic (btw nechápu, kde berou na tohle stěhování národu, všechny aerolinky jsou vydřiduši a stěhovat do Pákistánu mikrovlnku babičce musí stát majlant). Přítel s plnovousem, zase široký kalhoty doladěný mikinou Nike či Mike? Bizarní mix tradicí a mekáčskýho stylu bytí.

Na předměstí se anglicky ani snad nemluví, Poláci a Češi si pronajímají domečky v Pákistánských čtvrtích a sestřenice vás nechce pustit v deset večer hromadnou dopravou pač je to nebezpečný. Jako zvířátko v zoo se cítíte i mezi "pravými"Angličanmi na diskošce, kterou trefně pojmenovali The Snobs a kde trsáte v minisukni jako správná holka z Východu na vypalovačky typu Helenka Vondráčičková akorát v britským a modernějsím hábitu. A ani White Stripes vám nezahrajou. Každopádně paříte jak o život, i když se na vás holky pohoršeně dívájí, pač nehoupete decentně bokama na vysokých podpatcích, a chlapi fascinovaně hledí, že takhe se dá tancovat.

V 5% menšině byly holky z Východu i na studentské párty ve Warwicku. Tam je školný zatraceně drahý a prý se rodiny Pákistánců a Indů doživotně zadlužují, aby se potomci mohli vrátit s Britským diplomem. A krom otravných kontrol na letišti, mě prohmatávala jedna slečna i před vstupem na onu studentskou párty. Takže pokus protlačit martini s kolou v půllitrovkách,pod šálou v kabelce snad poprvé nevyšel. Někdy se to Čecháčství nevyplácí.

No nic, pro dnešek vše, jdu si dát duomox a vyspat se allespoň těch osm hodin do další dávky. Vstávat v sedm=nasrat.

Cestovatelský deníček

Milý deníčku,

...proč si vlastně něco takového nepíšu? O to snažší by teď bylo vystihnout ty nejlepší a hlavně zábavný okamžiky výletu po Evropě. Ale jen nadšence by bavilo psát něco na koleni v autobuse,když si může dát šlofíka.

Jak to všechno popsat, asi nepotlačím svoji náturu a půjdu na to metodologicky. Jenže jak to seskupit? Podle zemí? Podle témat? Podle čeho sakra????

Tak asi z toho udělám příběh na pokračováni podle české metody plácání páty přes devátý, co mě dřív napadne...

Nespoléhejte na to, že ostatní budou mít foťák: i malá Maďarka, co vám s neustálým focením lezla o prázdninách na nervy zapomene dobít baterky, sestřenice ho poleje alkoholem, Slovenka ho má též rozbitý, takže ve finále žádná nová Facebook profile foto a žádná nová alba na chlubení, při kterých by Fb pseudo kamarádi zelenali žárlivostí, kamarádi co na Fb jsou, mohli dávat komentáře a maminky a babičky mohly mapovat cesty dcérenky.

Nespoléhejte na nedochvilnost Španělů, hlavně o půl šesté ráno, když čekáte na bus na letiště. Cliché by vás mohlo stát víc než mých 22 eur, Granada je v podstatě ješte levný město.

Nespoléhejte na upřímnost a dobrou vůli taxikářů načerno, oberou vás do posledního centu a kvůli těm pár librám, by vás klidně i přejeli. To be continued...

A hlavně nespoléhejte, že přijedete zdraví, když odjíždíte s nepěkným kašlem. A když potřebjete diagnostikovat nemoc, ozvěte se miss Pseudointelektuálce. Ano, zánět průdušek může být i bez teplot, stačilo jí jedno zachrchlání, kdežto medikovi z Dundee půl hodiny a to si mě ani neposlechl!!!

Ano, "zase" nemocná, k tomu skoro bez fotek, ale i tak to stálo za to, však se ještě dočtete.

Lítejte s Lufthansou!!!

třeba se vám "poštěstí" a budete spát v Sheratonu. Já byla jedním z těch šťastlivců, kterým uletěl návazný let z Frankfurtu do Prahy. Lufthansa měla z Edinburghu zpoždění, takže mě a celé letadlo čekala vidina noci ve Frankfurtu. Ještě než jsme tam doletěli, tak sem stihla převrhnout černý kafe na slečnu vedle sebe, která si neprozřetelně vzala na cestu bílý svetřík, vyfintěná na cestu na Vánoce domů do Polska, ale kupodivu se na mě nemračila a dokonce mi dala číslo své polské kamarádky-kadeřnice v Dundee.

Po nekonečných frontách(taky máte pocit že na letišti pořád na něco čekáte a stojíte frontu? na pasovku, na security control, na gatu na bus, v letadle na sedadlo, po přistání na výlez z letadla....atd)sem si vystála dvoulůžák v pětihvězdičkovým Sheratonu se zbrusu novým kartáčkem a se všma možnýma šampónkama, kterým mám samozřejmě doma. No neber to,když je to "zadarmo"! Míň milá ale byla druhý den ráno paní na kontrole, pač mi odmítla vzít Britský Christmas puddding na palubu-po dvou bezpečnostních kontrolách, z toho jedné na tom samém letišti, se asi změnily pravidla. Kdybych měla víc času a nebyla poslední, kdo měl nastupovat do letištního busu, tak jí ho tam natruc polovinu sním a druhou omylem rozmažu po stole. No a pak mi v Praze odevzdali kufr s rozbitým zipem.

Chcete být permanentně naštvaný? Leťte s Lufthansou! Chcete prožít romantickou noc se svým protějškem v Sheratonu? Leťte ve dvou s Lufthansou! Chcete načas a s nerozbitým kufrem dorazit domů? Leťte radši se Skyeurope, Ryanairem či Easyjetem!!!